9. ..nevím
Kdy je dobře přijmout, že nevím
"K tomu bych popsal jednu technickou pomůcku: nebál bych se věci nevědět. Protože ve fázi, chci přijít na to, co je doopravdy bdění, můžu přijít na to, že bdění je, když nespím, anebo bdělost je, když bdím nad každým okamžikem, vím o sobě: když něco dělám, dělám to stále vědomě. Člověk se nesnaží zalepit ten význam něčím jen proto, aby se tam dal nějaký význam. Ale klidně zůstane v momentě, že neví.
Často je tenhle moment v praxi opomíjenej – a on je vlastně hrozně vzácnej a šikovnej, protože to je moment, kdy mysl zůstává otevřená. Přizná si, že neví. A nic tam nedává. A tak je otevřená a může do ní vstoupit význam, smysl, vysvětlení. Kdežto když si řeknu "Chm, tak to bude to a to a to... " nebo "Slyšel jsem tohle a tohle a tohle... " a převezmu jenom slepě nějakou interpretaci, tak se vystavuju nebezpečí, že jsem si tam jen nalepil něco, čemu v podstatě nerozumím, co jsem si nerozebral, a budu to tak používat a budu se tím pádem ve svým životě setkávat i se situacema nejasnýma, kterým nebudu rozumět, kterým budu muset věřit, když je budu chtít použít; a budou pro mě tabu a tajemství a můj život bude v podstatě víc tajemstvím než něco, co dává smysl a může se nějakým způsobem vysvětlit."