30. Meditace?
Co znamená meditace?
"Pro mnoho lidí meditace znamená boj. Boj mezi tím, co si člověk představuje, co chce dělat, a mezi tím, co se v jeho mysli doopravdy děje. To je na základě jeho mylných představ a přesvědčení, který žije. Ty se automaticky v momentě snahy po uklidnění a ztišení v mysli objevujou a nenechají se odehnat. Ale to není že se nenechají odehnat! Člověk je vlastně tvoří, takže je ani nemůže odehnat. Vzniká tam vlastně velikej konflikt v mysli. Chci se soustředit na Já, nebo se chci soustředit na pozornost. A teď přemejším, co bude zítra, jestli zaplatíme elektřinu, nebo jestli budou zákazníci a práce, nebo jestli bude dobrej materiál... spousta věcí. To jsou věci, který jsou v mý mysli procesovaný ať už na úrovni vědomí, nebo podvědomí, to znamená, že běží v podprahový mysli, a když si sednu do meditace, tak se mi zdá, že mě ruší. Ale to mě neruší, jsou to aktuální věci, nad kterýma bych měl meditovat! A neměl bych meditovat jenom nad tím, jestli zaplatím elektřinu, nebo jestli uživím svoji rodinu, ale měl bych meditovat, proč toho mám plnou hlavu! Tak to můžu posunout na jinou úroveň, můžu to posunout tam, kde mě tyhle věci přestanou znepokojovat. A když mě přestanou znepokojovat, tak si sednu do klidu a budu v klidu. Takže některý věci musí být vyřešený dřív než jiný, aby k těm jiným mohlo dojít.
Meditace je slovo a schovávají se za něj mraky představ... Meditace je řada myšlenek, týkající se jednoho objektu. Meditujeme pořád. Meditujeme, když myslíme na něco. Meditujeme o tom, jakým autobusem pojedeme. Jestli to bude lepší tím, nebo tím. Týká se to toho tématu a výsledkem je rozhodnutí. To je meditace...
Jiná věc je objekt té meditace, nebo subjekt té meditace. Někdo medituje nad tím, jak bejt bohatej, krásnej, a někdo medituje nad tím, jak věci fungujou v těle nebo mimo tělo. Někdo medituje nad tím, jak to je s ním a se světem, který ho obklopuje. A podle toho se k těm věcem přibližuje. V tom je jedinej rozdíl. Když si člověk sedne v klidu, tak tomu, co v jeho mysli vyvstává, obsahu, který je aktuální, je třeba se věnovat, věnovat tomu pozornost. Ale věnovat ji opravdově. Věnovat ji na všech úrovních... To znamená, že když nás něco trápí, tak nebudeme dělat, že nás to netrápí, že nás to nesmí trápit, ale budeme se tomu věnovat. Budeme hledat, proč nás to trápí. Tomu říkám meditace s nějakým výsledkem. Než sedět a hledat Já, který když potom najdu, tak budu stejně plnej zmatků, protože Já najdu vevnitř, a svět bude venku, a co s tím teďka budu dělat? Budu chtít pořád do Já, kde je určitý blaho, klid a opora, bezpečí, a venku stojí svět, před kterým se musím schovávat... Takže vlastně ani nemusíme příliš mnoho hledat, nad čím máme přemejšlet. Ty věci nám přicházejí samy, dennodenně. Dennodenně je pro nás něco aktuální. Někdy je pro nás něco aktuální pětadvacet let, je to ta samá věc. Proč? Protože jsme k ní prostě nepřistoupili, nenechali jsme ji k sobě přiblížit natolik, abychom ji pochopili. Proto před nás pořád chodí. Pořád nám leze do hlavy, pořád nás otravuje. Ta věc chce bejt jenom pochopená, chce bejt postavená na to místo, kam patří.
Když budeme tímhle způsobem přistupovat k sobě a k životu, tak se nám ta meditace, po který toužíme a kde chceme hledat svoje Já, stane samozřejmostí. Začneme ji rozeznávat běžně v životě. My ji nebudeme muset vytvářet. Spousta lidí ani netuší, kolikrát za den jsou ponořeni sami v sobě. Ale to není blaženost, která je extatická nebo nějaká zvláštní. Jsou prostě v klidu. V momentě, kdy nic nechce, nemá žádný falešný ambice. To je všechno... Je to určitý stav mysli, který je přirozený pro mysl, která netrpí omyly a představami. Ale to je jen jedna její podoba. Ty ostatní známe. Spěch, ruch, nadšení, extáze, spánek, tupost – to všechno je ta mysl, je ta pravda.
V podstatě, když se k tomu vrátím, je pravda naprosto jednoduchá. Je to tak, jak to je. To ostatní je vlastně schopnost – já tomu říkám gymnastika – mysli, její pohyb v ní samotný. Rozeznávání jejích možností, struktur, všeho možnýho. Ale nic z toho není hodnotnější než cokoliv jinýho... Protože je to ten samej materiál. My jsme tomu říkali příběh medvídka z modelíny uvnitř modelínový koule. Je tam celej příběh, jakej chceš. Veselej, smutnej, tragickej, s happyendem... ani ho nemusíš modelovat, stačí si ho představit. Stačí připustit, že tam je..."