61. Jak dojít k vnitřnímu klidu
Jak dojít k vnitřnímu klidu?
"Pokud chci získat klid, tak budu sledovat, co se v tý mysli děje, kudy ta síla mé mysli jde, úplně snadno a sama, aniž bych ji musel koncentrovat, protože ona se na to – na nějaký problém – koncentruje sama... A spíš se budu dotazovat ne kde je moje srdce, kde jsem já a co jsem já, ale budu se dotazovat, proč nejsem v klidu, jestli doopravdy mám důvod k nějakému napětí, nějakému strachu, čeho se vlastně bojím, čeho se chci zbavit, co chci ve skutečnosti vyřešit?
Nezní to jako pátrání po srdci? Je to, jako by byl jinej objekt, ale to je demonstrace toho srdce! Protože my jsme rozsekali srdce na tisíce a myriády kousků a poskládali jsme z toho svět... My to nějakým nedopatřením chceme vnímat jinak: že je tady nějaký srdce, který musíme sledovat a pořád v něm být... a že to ostatní není úplně čistý nebo správný, to že bychom měli vyškrtnout... smrdí to sírou a napadá to na jednu nohu... to je prostě špatný a musí to pryč.
Ale to není vůbec pravda. Je to Existence jako taková.
Všechno, co se v naší mysli děje, je Existence sama o sobě – všechno naše pochopení, nepochopení, všechny naše touhy, chtění, strachy, pochybnosti...
Takže se neznásilňovat, ale sledovat zdroj toho, co se v naší mysli děje. Ať už to je nepříjemný, nebo i příjemný. Když jsou věci příjemný, tak to většinou nedá takovou práci, i když to taky může bejt záludný. Tak si jenom uvědomíme "Aha, to je Pánbůh v týhle podobě"...
No a když to je nepříjemný, tam je to často spojený s nevolí. Tak nejdřív budeme zkoumat, proč se nám děje to a to, a pak se začneme zajímat, proč je nám to vlastně nepříjemný, jestli je to vůbec nepříjemný...A takhle budeme postupovat, až zjistíme, že všechno má tady svoje místo a jedinej, kdo tady dělá svinčík a špatně to prožívá, jsme právě my sami. Že tady vlastně nejsou špatný věci. Že když naší myslí táhnou myšlenky, tak to nejsou myšlenky "tygr je špatný" a "kdo by tady neměl bejt". Spíš naše interpretace v tom dělá zmatek a chaos."
Je to ztotožňování se s tělem?
"Ano, a nejen s tělem, i se svýma představama o tom, jak by to mělo bejt. Často se člověk ztotožňuje s tím, že by to chtěl tak a tak."