59. Návrat
Návrat
"Takže když tady to ego je už zoufale unavený bolestmi tohoto světa, se začne ptát, proč a co a jak, a může od toho upouštět zpětněběžně – ne jiným způsobem. Protože se může rozhodovat, může chtít – tak jako Ivánek chtěl dělat dobrý skutky... Ale když začal pouštět, když pustil svoji touhu dělat dobrý skutky a donesl stařeně hůl, aniž by myslel na zisk, tak vznikl prostor pro očištění a další pochopení.
Takže ego je to jediný, co máme, je to náš jedinej poklad. To, že se díky tomu pokladu můžem dostávat do průserů, je naše vlastní nepochopení. Zničit ego je podle mě bláhová záležitost, protože ego je možnost, která v Existenci je, je jejím projevem, je její vlastností, je Jí samotnou ve velmi koncentrovaný podobě... Je to vlastně takový dítě toho nekonečnýho Vědomí – Existence a taky se jako dítě chová. Zkouší, co to dá.
Ne nadarmo může u dětí vidět, že se chovají tímto způsobem. To jsou vlastně úplně čistý ega. A my jim to máme často za zlé, ale to je nesmysl. Spíš bychom se měli snažit to pochopit, než to pokládat za něco zlýho, protože to je jejich přirozenost. Je to přirozenost ega – zjistit, co tady všechno je a co všechno se s tím dá dělat.
Takže zničit ego nebo ho vyškrtnout je podle mě bláhová aktivita. Jako celkem funkční bych viděl snažit se ho pochopit."
Takže nemá smysl s ním bojovat..., spíš přijímat...
"Ano, přijmout, že tu je, že jsme tady. A jestliže jsme jednou tady, kdo nám zaručí, že tady nebudem, i kdyby se nám nakrásně podařilo zničit ego... K čemu tady něco ničit? Jde to vůbec?
Pochopit ego, pochopit sebe, pochopit, o co jde. V interpretaci tady těch veličin je bohužel spousta chyb a nedorozumění...
Asi se myslí to zničení ega v tom, že se prohlídne omyl jeho neskutečnosti. Nebo jeho skutečnosti jakoby oddělený entity. To je všechno. Když se pochopí a přijme, jak to doopravdy je, tak ono se začne chovat podle harmonických zákonů.
Ono se chová podle zákonů možností. To znamená: vidí možnost – jde do ní. A má možnost cítit nebo prožívat odraz toho dění. Takže ono jedná a učí se tím, co dělá...
Život se postará. Život není nic jinýho než prostor pro ego, aby se mohlo ztrácet: nemůžeme říct, že ne, protože jsme svědky toho, že se ztrácí. A taky nechápe."
Když to jde... a když ne...
"Když to jde, tak v tom momentě bych si to užíval, a když to nejde, tak bych sledoval, co se děje. To znamená, že bych se nesnažil spočívat v srdci, když mě to vyhazuje a v mysli mi táhnou myšlenky, jak mám udělat to a to, nebo že se po mně chce to a to, atd atd... To by byl právě boj s větrnými mlýny... to je prohraná bitva. Bude to trvat tak dlouho, dokud to zase nepřijde na chvilku samo, a my si myslíme "ha, teď jsme to zase trochu prožívali, teď to bylo ono... "
Je potřeba se věnovat tomu, co je aktuální. Co je v mysli, to je srdce. Srdce v takový a takový podobě. A jestliže mám v mysli nějaký pohnutky, touhy, chtění, nechtění – tak se jim budu věnovat s opravdovostí. Protože to je srdce, který se právě demonstruje v tý a v tý podobě. Takže když já odmítám nějakou jeho demonstraci, tak odmítám Jeho! Když chci nějakou Jeho omezenou podobu, co sice mám, ale v jiný podobě!"