49. Co napomáhá zklidnění
Co napomáhá zklidnění mysli
"Návodů na nějakou praxi tady bylo dost... Jsou tu asi lidi, kteří cvičí různý meditace, cvičení, átmavičáru, soustředění, atd... Co jsem si všiml, že může pomoct, místo dlouhýho zápasu a sedění a chytání myšlenek a zjišťování, že jsem někde jinde a myslím na něco jinýho a řeším to, tak zaprvé: když je problém, kterej se mi cpe pořád do mysli a nenechá mě dělat to, co chci, tak se mu budu jednoduše věnovat, vyřeším ho a tím se udělá místo... Jinak, když se člověk chce soustředit vysloveně na tu átmavičáru nebo pozornost na pozornost, což je moje nejoblíbenější z těchhle aktivit, tak to nemusí dělat způsobem, jako že se o to snaží a ono mu to uniká, a po chvíli zjišťuje, že to vlastně nedělá. Místo toho se dá využít takovej rytmus, kdy si ujasníme, co přesně chceme dělat. A ani třeba přesně nevíme, jak se to dělá. Tam bych viděl moment pro praktikování takový důvěry v něco řekněme vyššího. A když zaměříme třeba sebedotazovací otázku nebo pozornost na pozornost, tak se na to jakoby připravíme... a v mysli se to doopravdy začne dít... soustředíme se a teďka vyvineme nápor pozornosti na to ... a děláme to v takovejch rytmech: zaměřím se teďka, co nejvíc můžu, a zkusím si toho všímat s nejbdělejší pozorností, třeba na 3 – 5 vteřin, a zase povolit... a znova... najít si v tom rytmus a zaměřovat se cíleně v rytmických cyklech.
Protože tak si mysl i odpočine od toho a nejenom že je koncentrovaná v momentech toho náporu, ale je ukázněná celou tu dobu, kdy se připravujeme na ten nápor. Takže místo toho, abychom občas kontrolovali rozutíkanou neukázněnou mysl, tak ji kontrolujeme pořád. Sice máme ty subjekty dva, jeden je ten kontrolovanej, a přestávka, ale je to kontrolovaná přestávka. My se připravujeme, jakoby napínáme lano, a pak ho pustíme. Nebo se připravujeme jakoby na směr, kterým půjde pozornost, a pak se snažíme ji tam dát. Mám zkušenost, že takovým způsobem odpadne honění takový tý opičí mysli všude možně kolem."