48. Jak je to s bodhisattvovstvím?
Jak je to s bodhisattvovstvím?
"Jestli se člověk rozhodne, že bude mít buddhovství pro ostatní bytosti, je to podle mě holej nesmysl. Protože od určitý chvíle... člověk vidí bezpodstatnost, Prázdnotu nejen v sobě, ale i ve světě. A vidí tam nejen bezpodstatnost, ale platnost obojího: i tý Prázdnoty, i tý formy. Nerozlišuje ani formu, ani Prázdnotu, protože vidí, že jedna se mění v druhou a že forma je "tekutá" záležitost, není to nic stabilního...
Jak se může někdo vzdát buddhovství? Není to vůbec na něm. Kdo jsou ti jiní, když všechno je obsah jeho mysli? Koho bude zachraňovat? Bude zachraňovat obsah svojí mysli? To je prostě jen taková hra. Čí karmu on na sebe bere? To je všechno jeho karma, to je všechno jeho výmysl, jeho představa, jeho kino, jeho příběh... Díky tomu, že nepřipustí, že všechno je jedna Mysl, tak tam je ještě prostor pro to, že někdo bude někoho zachraňovat. Tam si může zahrát na to, že on je někdo, kdo ví, a že je někde, že je v nějaký pozici... to je omyl, hra na omyl... Nikomu to neberu...V momentě, kdy mysl chápe, co se může dít na úrovni kolem vzniku možnýho bodhisattvovství, tak minimálně to musí bejt hra na bodhisattvovství, protože pokud to není hra, tak je to omyl úplně stejný, jako jakýkoliv jiný předtím.
Líbí se mi jeden takovej příběh, když Mistr říká, že v příštím životě se narodí jako osel. A bude pomáhat třeba starejm lidem v jejich těžké práci. Perfektní příklad, tomu bych řekl ano. Ale že budu někde pan chytrej a budu rozdávat rozumy a budu celej zářivej a já nevím jakej – to je podvod na sebe sama a na všechny ostatní."