33. Co se po nás chce?
Co se po nás chce?
"Nemusíš dělat ve skutečnosti vůbec nic, nikdo to po tobě nechce.
Nikde nestojí žádná autorita, která by tě k něčemu nutila. Je to na tobě.
Ale pravdou je, že když to budeš dostatečně dlouho ignorovat, tak tě to postaví do pozoru a budeš fungovat tak, jak máš. To jsou ty momenty, kdy člověk stojí plnej hořkosti a utrpení a říká
"Komu jsem co udělal, proč se mi tohleto děje?"
To je ten moment, kdy je člověk v rohu a ptá se po řešení. Do tý doby nemusí dělat vůbec nic.
Ani pak se nemusí dělat vůbec nic. Ale chce se. Nemusí, může stát v rohu a může trpět!
Může se s tím smířit, tu možnost má.
Nikdo po něm nechce, aby se zbavoval svýho utrpení. On sám chce.
Takhle ty věci fungujou, jsou samy do sebe zakleslý. Proto i kdyby si člověk říkal "no teďka můžu polevit, nemusím nic dělat" – to ani nejde. Protože jde svým denním životem a potkává věci, který jsou mu milý nebo nemilý. Ano, někomu se může stát, že bude mít životní období naprosto růžový, krásný, a může zapomenout... Ale nemusí, může to bejt člověk bdělej, kterej si je naprosto jasně vědom toho, co má a co žije a v co se to kdykoliv může změnit. Anebo mysl, která zapomene, zakoncentruje se jenom na to příjemný... a pak jeho druhá část mu nastaví nožku...
Nechci vyvolat dojem, že bychom se neměli mít dobře... Ten první případ, kterej bdí nad svou myslí a nad svou opravdovostí, světem neprochází bez utrpení. Dělá chyby a taky víceméně vytváří svoje utrpení... Máme ty pojmy zažitý a plný představ, a je hrozně těžký se z toho vymanit... Čím víc procházíš opravdově, tím se situace automaticky víc chápe a tím míň toho utrpení bude člověk tvořit, protože tím míň omylů bude na jeho cestě vznikat, tím míň třenic a tím míň střetů. Protože všechny ty střety a boje jsou jenom na základě nepochopení..."