46. Vnory
Vnory
"Když člověk prochází zkušenostma normálního života a zkušenostma zapomnění, zabloudění, neštěstí, útrap, utrpení, těžkých karmických uzlů, může se v tom světě zapomnění, kdy on a jeho individuální mysl je malinká a bezmocná, může se ptát, jak to s ní doopravdy je, a můžou nastat podmínky pro to, aby se začala vyprazdňovat... a vyprazdňovat... Tím přichází do momentů, kdy je natolik prázdná, že třeba zažije nekonečný vědomí, nekonečnej prostor, úplnou prázdnotu... Tady ty vnory pomáhají bourat omezenost mysli, která je nabudovaná za tu dobu bloudění a ignorace... Bloudění a ignorace se vzájemně velmi dobře podporují. Vnory pomáhají nabourat struktury individuální mysli a otevírat ji Mysli takové, jaká je. Vrací se sama k sobě.
Nicméně na těch vnorech může individuální mysl ulpět úplně stejně, jako na každý jiný blbosti, kterou si vymyslela za jakoukoliv dobu svý existence. Takže bych tomu nepřikládal větší význam než čemukoliv jinému. Ano, je to zkušenost, může to být příjemná a velká zkušenost, ale co není? Když proběhnete nahý kopřivama, tak to bude taky (smích v obecenstvu) nepopíratelná zkušenost. Takže bych byl opatrný to jakkoliv soudit s tím, že bych tomu dával nějaký příliš velký hodnoty. Protože osvobodit se můžeme, že přijmeme věci, tak, jak jsou. Okamžitě, aniž bychom museli procházet vnorama. Kolikrát člověk zažívá vnor uprostřed denního dění, frmolu, a ani si toho nevšimne. Tak na tom nestaví, zažívá to... až si třeba toho všimne a řekne si "Jé, to je zajímavý!" A tam buď může nastat průšvih, nebo se osvobodí víc od těch svých struktur. Průšvih nastane v momentě, kdy si řekne "Já jsem něco zažil, tohle a tohle, vím to... a teď to mám." Z toho osvobození, který mohlo nastat, si udělá ještě větší kouli na řetězu, než tam předtím měl."