62. Jak v tom žít?
Saša Hendruk:
"Nejlepší by bylo žít v depresích nebo v euforiích pozorně a třeba si jenom všímat, kdy nastávají. A z toho by se člověk mohl o sobě naučit, čím a jak tady ty stavy vyvolává. Nebo co v něm je vyvolává a mohl by sledovat, proč. A jsme zase zpátky u motivací. Kdy nakonec najde, že z nějakého přesvědčení, který v něm žije, který je v něm zakódovaný, při určitých situacích v něm vzniká euforie nebo deprese.
Všechno se to dá vysledovat, je to všechno propojený, dohledatelný – je to všechno zadokumentovaný v mysli, prostě dá se to najít. Jen je potřeba to hledat, když to člověk chce najít.
Když se bude snažit upouštět od lpění a praktikovat nelpění, tak se mu samozřejmě může stát, že ulpí, aniž by si to všiml. Když si toho všimne, tak by se neměl sekýrovat a buzerovat a nadávat si; měl by nelpět ani na tom, že se mu to nedaří. Protože stačí to udělat zpětně, vzít tu situaci celou zpětně, uvědomit si, kde jsem a co to je, a opustit to tam, kde to bylo…
Zjistíš, kudy do mysli proudí energie, jakou má povahu, co s sebou přinese… Tyhle všechny mechanismy tam jsou a my si myslíme, že jenom proto, že je nevidí ostatní – a my děláme, že je nevidíme – tak nefungujou… Ony fungujou – jsou to věci. Věci, který mají svůj náboj a svůj charakter. Ony ho ve skutečnosti nemají, ale my jim ho dáváme a ony podle toho žijou a chovají se v nás."
"Nejlepší by bylo žít v depresích nebo v euforiích pozorně a třeba si jenom všímat, kdy nastávají. A z toho by se člověk mohl o sobě naučit, čím a jak tady ty stavy vyvolává. Nebo co v něm je vyvolává a mohl by sledovat, proč. A jsme zase zpátky u motivací. Kdy nakonec najde, že z nějakého přesvědčení, který v něm žije, který je v něm zakódovaný, při určitých situacích v něm vzniká euforie nebo deprese.
Všechno se to dá vysledovat, je to všechno propojený, dohledatelný – je to všechno zadokumentovaný v mysli, prostě dá se to najít. Jen je potřeba to hledat, když to člověk chce najít.
Když se bude snažit upouštět od lpění a praktikovat nelpění, tak se mu samozřejmě může stát, že ulpí, aniž by si to všiml. Když si toho všimne, tak by se neměl sekýrovat a buzerovat a nadávat si; měl by nelpět ani na tom, že se mu to nedaří. Protože stačí to udělat zpětně, vzít tu situaci celou zpětně, uvědomit si, kde jsem a co to je, a opustit to tam, kde to bylo…
Zjistíš, kudy do mysli proudí energie, jakou má povahu, co s sebou přinese… Tyhle všechny mechanismy tam jsou a my si myslíme, že jenom proto, že je nevidí ostatní – a my děláme, že je nevidíme – tak nefungujou… Ony fungujou – jsou to věci. Věci, který mají svůj náboj a svůj charakter. Ony ho ve skutečnosti nemají, ale my jim ho dáváme a ony podle toho žijou a chovají se v nás."