Setkání se Sašou Hendrukem

otázka: je prospěšná pranayama?

"Samozřejmě je to dobrý. Bez dechu zatím fungovat neumíme, cokoliv, co podporuje správný dejchání, podporuje krevní oběh atd. atd. A má to odraz na mysl, která funguje líp, není tolik unavená.

Není asi dobrý cvičit násilně, chtít od toho něco, ať už je to jakýkoliv cvičení – tajný, netajný, veřejný, to je úplně fuk. Protože i úplně jednoduchý cvičení nás může poškodit, pokud se do toho opíráme zbytečnou silou nebo s nějakou nadějí, kterou je tam zbytečný očekávat. Já pranayamu někdy cvičím, když si chci odpočinout nebo se zrelaxovat... Mně osobně pomáhá třeba nádechová technika, která potom zpětně rozjede dech, uklidní člověka. Jakýkoliv cvičení, při kterým se nadechujete, nadechujete, nadechujete, a potom držíte ten nádech, tak zaprvé sejme pozornost z problému, a po pár takových cyklech se mysl i tělo značně uvolní. Jsou to úplně jednoduchý technický věci a každý si je může vyzkoušet sám.

Anebo naopak, když někdo chce začít dobře dejchat, tak by mohl začít výdechem."

Co má člověk udělat, aby poznal Pravdu?

"To není věc aktivity nebo dosahování. To je věc vzdání se, odevzdání všeho, co já si o tom myslím; přijetí toho, jak to je. V těch dvou postojích vidím úplně to samý...

Nicméně život jde dál a i když jsme schopni připustit, že věci jsou tak, jak jsou, člověka matou dění v jeho vlastní mysli, protože on si myslí, že jeho vnitřní svět je jakoby v nějaký opoziční nebo oddělené existenci oproti tomu vnějšímu. Proto – když se řekne, že věci jsou tak, jak jsou – si řekne "Fajn, to je jednoduchý, ale... " a rozjede uvnitř dialog, námitky; a uniká mu, že on sám, to, čemu říká on a jeho otázky a pochybnosti, je stejnej obsah mysli, jako vnější svět. Akorát s tím rozdílem, že on je na to fixovanej, protože to je jeho, on to vlastní, a to, co je kolem něj, co ho obklopuje, je mimo něj.

Ale když bude pátrat nebo když se na to jenom jednoduše podívá, tak zjistí, že všechno tohle dění nebo ne-dění, ať venku, nebo vevnitř, se děje na jednom poli. A tomu já říkám – pro popis – Mysl. V té se děje všechno, celej ten příběh – o mně, o někom, o světě, o čemkoliv. Tam je i prostor pro vznik tak zvaný osobní mysli, kdy řekněme část nebo funkce tady tý Mysli se oddělí a řekne si: tady pocaď jsem já a co je kolem toho, nejsem já. Začne dialog a ten je buď harmonický, nebo disharmonický, a tak se vyvíjí celý příběh našeho života..."