14. Pozornost
Jak se chová naše pozornost
"Můžete si všimnout, že to, co používáte denně, je vaše pozornost.
Když ta pozornost těká mezi mnoha předměty, musí se pohybovat obrovskou rychlostí.
Na to, co vás zajímá, vám zbývá řekněme jenom sekvence.
Těžko něco poznáváme, ano, protože tomu věnujeme pozornost jen velice malou.
Namísto toho, abychom dokázali věnovat maximální pozornost tématu, které nás zajímá.
Můžeme vidět, že mysl funguje – řekněme – vědomě, tj. to, co můžeme pozorovat,
a pak podvědomě. Můžeme připustit, že naše mysl se stará o statisíce jiných dalších věcí.
Stará se o to, že tenhle svět drží tak, jak drží – svět vnější i vnitřní.
Nepřijde nám divný, že o našem těle, který používáme – tak jako já používám notebook – nevíme nic. Kdybychom se neřízli, nebo kdybychom neviděli, že se někdo řízne, tak bychom nevěděli, že je v něm krev, že jsou v něm kosti, že jsou v něm věci... že se to z něčeho skládá. My to prostě používáme.
A celou tu věc, celý ten komplex a tu strukturu udržuje určitá část naší mysli,
kterou můžeme nazvat podvědomá mysl.
Ta procesuje věci, který jsou opravdový, který jsou – řekněme – od přírody, základní;
ale ona procesuje i věci, který my si vymyslíme v naší fantazii: naše přesvědčení, i věci falešný, vykonstruovaný.
A čím víc máme zablokovanou a podvědomě zaměřenou mysl na ty uměle vytvořený struktury,
tím míň přehledný nebo hladký je přístup k tomu,
co ve skutečnosti existuje jako to základní, přirozený, od přírody."