Jdi na obsah Jdi na menu
 


39. Zpětný pohled

Zpětný pohled

"Když se podíváme na náš osobní svět, když se zpětně podíváme na náš osobní život, můžeme číst, co jsme zač, co vlastně chceme a pro co se rozhodujeme. Tenhle přístup nám dovolí vidět, že nikdo nemůže za to, co se nám v životě děje, že jsme to my sami, protože necháváme vstupovat do zorného pole mysli to, co se v něm odráží. To je, pro co se rozhodujeme. Viníme často situaci, věci, lidi, politiky za to, jak se cítíme a jak se máme. Ale je v naší moci udělat to úplně jinak! Spíš než nadávat na to, co kdo udělal špatně, bych sledoval, co se v mysli vlastně děje, jaký jsou s tím spojený pocity, a jestli to tak musí být. A zjistíme, že minimálně z 98% si věci držíme opravdu jen proto, že jsme se pro ně rozhodli. Můžeme vysledovat, že jsme se rozhodli jakoby na nějakém základě... Ale všechny ty věci jsou vysvětlitelný, vypozorovatelný, a úzce spolu souvisejí. Bohužel na sebe nepůsobí jenom v linii, ale stýkají se paradoxně v rovinách, kde jsou od sebe jakoby vzdálený. Takže se to stává nepřehledný. Proto se člověk může dostat do situace, kdy slyší "musím to pustit"... a na druhou stranu "nemusím nic pouštět, protože jsem to já ". To je moment, kdy ty věci na sebe v obsahu mysli působí a dotýkají se, a přitom jsou na úplně opačných koncích. A fungujou s jinejma věcma, který se spolu vůbec nedostanou do interakce. To je trochu matoucí a vidím, že člověk ty roviny někdy ztrácí ze zřetele."

Možnost, že to člověk nemusí pouštět, v sobě obsahuje právě to pouštění.