55. Co je vlastně "já"?
Co je vlastně "já"?
"Každý se může obrátit do sebe a najít pocit "já". Záhy zjistí, že má povahu prchavou a že velice rychle mizí ze zorného pole; že se vlastně musí pořád obnovovat namířením na něj. Že se musí pořád jakoby skenovat. Jinak ten pocit sám o sobě mizí. Jako by "já" bylo něčím, co není. Za ním nestojí nic.
Je to soustředěnej pohled do mysli, do toho, co se jakoby projevuje jako něco, jako individualita. Takže "já" je něco jako funkce středu v kruhu, protože všechno, co se děje, čeho jsme svědky, se motá kolem tohohle "já".
Nejdřív tu musí být "já", aby si "já" mohlo uvědomit něco dalšího. Protože když tu "já" není, tak tady není nic, i kdyby tu byl strašlivej šrumec. Je potřeba určitý ztotožnění s "já", aby mohla vůbec existovat individualita i další okolní svět.
Takže je tady individualita, je tady "já", který se dá pozorovat jako pocit, kterej mizí.
Někdo může mít to štěstí nebo být tak vytrvalý, že se mu podaří dostat do stavu, kdy prožívá jenom "já". Kdy svět se promění v "já". Takže neexistují židle, stromy, neexistuje vesmír, hvězdy – on má zkušenost "já"... "
Pohlcení