Setkání se Sašou Hendrukem

Projev a neprojev

"Ego není nic od mysli oddělenýho, to je funkce kosmický Mysli, Existence samotný, Absolutna, Boha v jeho podobě. Bůh, neomezený Vědomí, může bejt jako prázdnota, nebo jako projev. Začne si hrát... proč si začne hrát? Protože musí? Ne, protože může. Má tu možnost, má k dispozici Sebe sama. Má k dispozici prázdnotu a projev. Dá se vysledovat, že vlastností prázdnoty je její projev, a naopak projev je plný prázdnoty. Předměty projevu jsou prázdné. Když je začneme rozebírat, najdeme nic. Omezená úroveň nám může dát iluzi toho, že se něco děje. A tenhle neomezenej všemocnej Bůh si začne hrát, a zjistí, že se může rozdělit, může udělat cokoliv, udělá si lidi, ale je to pořád ON! Lidi jsou On, nesou v sobě celej Jeho potenciál, celý Jeho vědění, vědomí. On vlastně vyrobí možnost pro interakci! Dokud se tam nenapasuje ego, omezení, do tý doby všichni budou vědět všechno. Ví, že hraje šachy sám se Sebou. Ale mysl v sobě obsahuje možnost, že skupinka malinkejch pánůbohů se oddělí a řekne si: "Víte co? Budem si hrát na to, že já jsem jinej – a oni jsou jiný."

A už to jede. Zrodila se individualita. Tady je vidět, že formování mysli do individuálních tvarů předchází... že vlastně ego je čistý, čirý, individualita nedělá žádnej problém: dělá problém, když sebe prohlásí za oddělenou jednotku. Dá si hodnotu, kterou nemá. Prohlásí se za nezávislou jednotku v tom, do čeho nedílně patří, jako součást. Řekne "já jsem tady sám za sebe a co je doma, to se počítá."

Takže potom zpětně musí jít zpátky, k rozpuštění toho omylu. Nejdřív to byla jako pohoda, pak je to drama, pak je to tragédie... A to je moment, kdy se začne otáčet..."