Setkání se Sašou Hendrukem

Struktura mysli

"Když budeme pozorovat mysl a náš denní způsob fungování, uvidíme, že mysl je... obrovská struktura – stejně jako svět. Když se podíváte na svět, je to infrastruktura... jsou tam inženýrské sítě, energetické sítě, je to fofr. Když se člověk zastaví, když se začne dívat do mysli a pozorovat ji, najednou začne rozpoznávat, že ten vnější a vnitřní svět jsou si hodně podobný – v tom smyslu, jak jsou složený.

A proto když se člověk dostane do momentu, že neví, třeba tam automaticky nenaskakuje nic, protože tam je spousta jiných přesvědčení, který se snaží aplikovat, aniž by jim rozuměl. Takže vlastně se může stát, že místo toho, aby koleje na trase pochopení nějakého tématu byly volný a mohl tam volně projíždět vlak, tak přes ty koleje leží nějaká víra, že to je jinak. Blokuje to – když to takhle nějak schematicky popíšu. To znamená, že to není ani náhoda, ani tajemství; něco tam v tý mysli je, co tomu brání. A dá se to najít. Stejně jako když vypne někde proud, tak jsou vyhozený pojistky. Není to tajemství, prostě praskla žárovka. Vysvětlení tam někde je, úplně logický a úplně jasný. A je jedno, na jaký úrovni mysli. Protože mysl se dá pozorovat, chová se, jako by měla mnoho úrovní svého fungování.

Takže na jedné úrovni je nám to třeba jasný, a když přelejzáme k druhé, tak nám tam začíná být něco nejasného, protože v té úrovni se nepohybujeme svým intelektem tak flexibilně, spíš se tam pohybujeme v podobě pocitů a přesvědčení, kterým vlastně ani třeba nerozumíme. Takže když se nad tím zahloubáme, můžeme zpětně nacházet cestu k těm blokům, můžeme je odstranit, nějakým způsobem je eliminovat – vždycky tím, že je pochopíme. Řekl bych, že když se dostaneme do bodu, kdy pochopíme, z čeho jsou složený, máme šanci z nich vykročit nebo je překročit.

Příklad, jak v denním životě fungují systémy víry, náboženství: přijďte do muslimský vesnice a řekněte paní, že si může sundat hábit... tak narazíte. A proč narazíte? Protože ona má obrovskou hromadu přesvědčení o tom, proč to nemůže udělat. Jsou to jenom její přesvědčení. Jsou to tabu, konstrukce mysli, protože ona vyrůstala jako malé dítě v prostředí, které jí nahrávalo nahrávky těch všech přesvědčení tak dlouho, až se naučila na ně spoléhat a používat je ve svém životě. Takže když přijdeme a řekneme "Hele, ty si žádnej hábit nemusíš přes tu pusu dávat, vždyť se nemáš za co stydět", tak ona vám řekne, že to není pravda, a kdyby vás u toho uviděl její manžel, tak by vám pravděpodobně mohlo jít i o krk. Přitom jde jenom o přesvědčení.

Všechny ty věci schematicky fungují v naší mysli, v nás samých. My se nad tím usmíváme, může to být takový úsměvný příběh, ale my to v mysli používáme dnes a denně a blokujeme si tím přístupy k věcem, který jsou pro nás ve skutečnosti přirozený a jsou nám vlastní. Protože v nás žijou tahle přesvědčení, která nejsou pochopená, můžeme vidět, jak ten svět vypadá a proč tak vypadá. Protože tady žijou samý tabu, samý přesvědčení, a nikdo ani neví, proč, a málokdo má chuť a odvahu se v tom rýpat. Protože mysl má takovou docela zajímavou vlastnost, že ráda setrvává v tom, co dělá. Má setrvačnost a má vlastní – řekněme – kinetiku. Když stojí, tak stojí a je těžký ji rozhejbat; a když běhá, tak běhá a je těžký ji zastavit. Když běhá v určitých kolejích, v určitých systémech přesvědčení, a má je vyběhaný, tak přesto, že ty systémy můžou dotyčný osobě přivádět dost nepříjemný životní situace, ona se jich nevzdává, protože už jsou vyběhaný, jsou spolehlivý a jsou vlastně funkční. Přestože jsou v zásadě funkční destruktivně – na konci nebo po dlouhý době člověk v nich umí chodit.

Občas používám příklad, proč si v partnerským vztahu člověk vybírá vždycky stejného partnera. Má to za trest? Ne. Podvědomě si vybírá člověka, od něhož očekává model jednání, ve kterým se cítí bezpečně, jistě, protože už ho zná. Takže můžeme vidět, že žena si vybere čtyřikrát za sebou alkoholika. Nebo muž si pořád dokola vybírá ženy, který ho odmítají, který ho ignorujou. Prostě se honí za něčím... Schematicky to vždycky odpovídá. Odpoutá se od jednoho toho objektu, a tak si najde jiný objekt, který po kratším nebo delším čase bude často vyvíjet stejný aktivity a jeho život bude vypadat v podstatě stejně. To je práce mysli, práce systému přesvědčení, který se takhle aplikuje v denním životě."