23. Podoby mysli
Podoby mysli
"Už tu byla řečena taková alegorie s medvídkem z modelíny uprostřed modelínový koule... je to jedna Mysl, která na sebe může vzít jakoby rozdílný podoby... Takže když se mě někdo zeptá, proč se zabývat myslí... Děláme to denně. Pohybujeme se v mysli, používáme objekty, subjekty – všechno to je mysl. Všechno to je v mysli. My v podstatě nemůžeme nic jiného dělat, než se zabývat myslí. Myslíme-li na věci denního života, používáme mysl; myslíme-li na Pánaboha, na duchovní věci, používáme mysl. Máme duchovní zážitek, jak někdo říká, je to mysl. Je to zformovaná nebo vyprázdněná mysl – víc nebo míň... Pořád je to mysl. Žádnýho Pánaboha neuvidíte, než jenom v mysli. Že něco je za myslí chápu tak, že něco je za myšlenkovým procesem, kterej probíhá u nás v hlavě. Nelze to vnímat jinde a neprobíhá to jinde než v tom, čemu říkám mysl, protože mysl je úplně všechno.
Jestli existuje něco mimo mysl, jak to můžeme poznat jinak, než že to vstoupí do mysli? To znamená, že se to tou myslí stane. Protože čím věci poznáváme? Máme pět smyslů plus intelekt. Kde se to všechno děje? Cokoliv může vstoupit do pole pozornosti, je obsahem mysli.
Mysl má nejen schopnost se formovat do věcí, tím pádem i do procesů, ale ona má i svoji podobu nečinnosti a svoji podobu naprostýho klidu, který se prezentuje jako prázdnota. To ale není nic jinýho než zase ta samá mysl, jenom není aktivní.