34. Hledání opory
Hledání opory
"Ten moment, kdy můžeš ´obkročit´ celej svůj dojem, kterej z toho máš, i s tím pocitem, jenom prostě odevzdáš... že to je taky To... že to je pravda, i ta tvá snaha se od toho oddělit a najít v tom nějakej pevnej bod... Ty se vlastně snažíš tady najít nějakej pevnej bod. A opravdovej přístup byl v tom, že sis přiznal, že ho nemůžeš najít... že ho nevidíš... protože on tam není. V tom uznání, že všechno je tak, jak je, najednou nemáme žádnou oporu... naše ego nemá žádnou oporu... Najednou ono nemá hodnotu. Proto se mu do toho nechce. Přitom je to takhle jednoduchý. Řekneš si "jo, je to tak, ať jsem na tom jakkoliv. Ať mě to bude jakkoliv oslabovat nebo válcovat." ...To je stejně ryzí pravda, jako kdybys tady byl takzvaně osvícenej mudrc dva metry nad zemí s aurou jak Praha – tak to nebude větší pravda než teďka uprostřed tady těch pochyb, pocitů, rozpačitostí... úplně stejně. Jedinej rozdíl mezi náma je, že já se s tím spokojím."
...člověk se cejtí blbě a vlastně nechce, aby se cejtil blbě.
A tak se ...separuje. Okamžitě. Vidíš tu funkci ega.