29. Mysl není ego
Mysl není jen ego
"Řekněme, že mysl je čistá, prázdná, nic v ní není. To je její – řekněme – základní poloha. Má funkci, která je ego, která dokáže tu jednoduchou a čistou prázdnou mysl rozdělit, rozparceluje ji, udělá z ní velice komplikovanou záležitost. Přitom mysl má schopnost se sama na sebe dívat. Ona se na sebe může dívat nezaujatě, to znamená, že se vnímá tak, jak je, ať v ní něco je, nebo není. Anebo se na sebe může dívat očima ega, který používá smysly a omezený pohledy nebo přístupy. S čím se ztotožníme, tím se jakoby stáváme – sama mysl má moc nebo schopnost se stát individuální myslí, podle toho se chovat a jednat. Pro individuální mysl je velice těžký se orientovat v hodně rozparcelovaným prostoru. Když bude člověk opravdový, když bude hledat, jak to doopravdy je, ty parcely – to rozdělení – se bude zmenšovat. Až se zmenší do takový míry, že už to je mnohem přehlednější. Přitom je to pořád ta samá mysl. A ty principy, podle kterých všechna ta rozdělení vznikají, jsou – dalo by se říct – pod jedním vzorcem. Vznikají stejným způsobem. To znamená, že když budeme dostatečně dlouho pozorovat naši vlastní mysl, můžeme v ní vypozorovat chování, který se opakuje. Uvidíme, jak je mysl stavěná. Kdybychom přišli ke stavebnici a dívali se na ni z dvaceti metrů, tak uvidíme třeba z Lega postavenej barák. Když přijdeme blíž, tak uvidíme, že to jsou kostičky, a jak k sobě patří, jak se dají rozebírat. A stejným způsobem, úplně stejně schematicky je postavená mysl a její obsah. Jak vnější svět – čehož jsme svědky, fyzikové a exaktní věda nás v tom utvrzují – tak stejným způsobem je postavený i vnitřní svět nebo to, čemu říkáme vnitřní svět, vnitřní mysl. A stejným způsobem se dá najít její struktura, stejným způsobem se dá najít její chování, úplně dopodrobna."
Tazatel: Ve snaze prolomit s nepřipravenou myslí zdánlivou neschopnost vnímat věci tak, jak jsou... člověk očekává, že se mu něco ozřejmí. Vloží tam to očekávání, čili se nic neozřejmí, to je jasný.
"No pozor. Tohle ještě není největší neštěstí. Největší neštěstí je, když se opravdu něco ozřejmí.
Když vidím, co to s lidma dělá, když něco zažijou... Dostávají se z toho léta. Nebo se z toho vůbec nedostanou. Pod vlivem svýho zážitku, který je třeba pěkný, ale je omezený..."